+420 725 791 305 Pouze rozvoz

Astma bronchiale

Astma bronchiale je častým problémem dětí i dospělých. Vyžaduje trvalou léčbu, která je v případě zhoršení obtíží doplněna úlevovými léky. Pohybová aktivita může obtíže vyvolat, ale při správném nastavení léčby a tréninku je z dlouhodobého hlediska jednoznačně prospěšná.

U dětí se rozvoj astmatu obvykle pojí s alergií, zatímco u dospělých jsou časté i další vlivy – kouření, smog, pracovní znečištění atd. Při astmatu je dýchací systém postižen chronickým zánětem, dýchací cesty reagují na řadu podnětů z okolí tím, že se zúží, což vede k dušnosti, kašli, pískání, tlaku na hrudníku apod.

Jedním z možných vyvolavatelů průduškového zúžení je i fyzická námaha, typicky ta, při které se člověk hodně zadýchá. Obtíže jsou častější v chladném a suchém prostředí, kdy se sliznice dýchacích cest vysušuje a poškozuje. Naopak cvičení, i velké intenzity, v teplém a vlhkém prostředí je tolerováno lépe.

Výše zmíněné obtíže při těžké námaze může mít jak člověk s astmatem, tak bez této nemoci. Častěji mají ponámahové obtíže sportovci, jejichž dýchací cesty jsou zatěžovány velmi často. Odlišit tyto příčiny je možné jen po důkladném vyšetření, včetně řady testů hodnotících schopnost dýchacích cest zužovat se a roztahovat se.

Tzv. zátěží vyvolaný bronchospasmus, tedy zúžení průdušek vlivem fyzické námahy, se dostavuje obvykle po dokončení usilovné zátěže. Typický je jejich nástup v 10. minutě po zastavení, kdy se sníží hladina námahou zvýšeného adrenalinu, který pomáhá průdušky v zátěži držet průchodné. Nejsou-li obtíže značné, je možné vyčkat samovolného odeznění příznaků, ke kterému dochází asi do 90 minut. V případě větších obtíží je možné užít úlevové léky.

Ideální je ale prevence. Toho je možné dosáhnout jak preventivním užitím léků před tréninkem, tak předtréninkovým rozehřátím. Rozcvičení vyšší intenzity asi 15­–20 minut před plánovanou zátěží vede k tomu, že průdušky jsou pak minimálně další 2 hodiny méně reaktivní, nevznikají tedy námahou vyvolané obtíže. Výsledky obou přístupů jsou srovnatelné, výhodou rozcvičení je, že nevzniká tolerance, jako je to možné u preventivního užívání léků. Jednoduchým postupem je také oteplení a zvlhčení vzduchu, který vstupuje do dýchacích cest – například v zimním období používat šálu nebo masku přes nos a ústa. Další podmínkou pohybu bez obtíží je dodržování nastavené trvalé léčby.

Nejen zužování průdušek při námaze může působit obtíže. Při námaze může dojít i k problémům v oblasti hrtanu, tzv. špatnému pohybu hlasivek, což působí pocity dušnosti přímo na vrcholu zátěže. Po zastavení obtíže ihned mizí. Dalším mechanismem vzniku nepříjemných pocitů v zátěži může být zátěží vyvolaný návrat žaludečních kyselin do jícnu, zátěží provokovaná anafylaxe atd. Obtíže je nutné objasnit a podle toho dále léčit.

Pohybová léčba i dechová rehabilitace je u astmatu jednoznačně přínosná. Nedochází sice k přímému zlepšení plicních funkcí, ale díky tomu, že se vylepšuje funkce kardiovaskulárního aparátu a svaloviny, stoupá celková zdatnost, což v konečném důsledku zlepšuje jak kvalitu života, tak toleranci námahy. V případě člověka zpočátku málo zdatného se volí postupně narůstající zátěž. Výsledky je možné očekávat za 1–2 měsíce pravidelného tréninku.

 

Zdroj:

MC. Ardle, Exercisephysiology, 2015, eighted.

B.K.Pedersen, B. Saltin, Exercise as medicine, Scand J. Med. Sci Sport, 2015